ŠINDELKA, M., Únava materiálu
Únava materiálu Marka Šindelky získala cenu Magnesia Litera 2016 za prózu; srovnání s další oceněnou knihou, novelou Biancy Bellové „Jezero“ (Magnesia Litera – Kniha roku) se proto přímo nabízí.
Pokud Bianca Bellová nabídla poněkud umělohmotný prefabrikát, umně složený ze žhavých společenských témat, zručně odlitých postav a mohutné symboliky, pak Marek Šindelka od první chvíle vtahuje čtenáře do skutečného, životného a uvěřitelného příběhu.
Jeho ústřední dvojicí je (patrně) Syřan Amir a především jeho bratr, kteří míří z válkou zničené vlasti do Evropy. Amirův bratr, v knize nazývaný prostě kluk, se vinou „nedopatření“ v plánu převaděčů ocitá daleko od plánovaného místa setkání, ležícího kdesi na severu – v záchytném táboře, z něhož uteče. Míří za bratrem: Mrazivou noční krajinou, po zasněžených cestách, přes řeky, které sevřel led. Pořád na sever.
Fabuli přitom čtenář konstruuje postupně, skládáním popisu putování kluka, které střídají vzpomínky jeho bratra na okolnosti cesty. Všechny detaily ilegálního přechodu hranice jsou tak absurdní, že vás napůl rozčilují a napůl se autorovi pohrdavě smějete – než si uvědomíte, že přesně takhle se pašování uprchlíků do Evropy děje. Lidé zašití do opěradel aut. Lidé převážení v plastových kapslích velikosti nákupní tašky z IKEA, umístěných v těsném sousedství motoru auta. Jedenasedmdesát lidí, vezených v mrazicím voze, kde se nakonec všichni udusí. Muži, ženy. Osmileté děti. Roční batole. Hrůza ze smrti je tak strašná, že lidé promáčknou do bočnice vozu téměř metrovou prohlubeň, než zemřou.
Tenhle konkrétní detail zasazuje děj do oblasti Rakouska, ale je to jen velmi vágní určení a není důležité. Ta nepřátelská a trvale mrazivá země je prostě Evropa. Země plotů. Kluk mezi nimi pobíhá jak krysa v bludišti, jeden přeleze a další se objeví. Neví, kde je, netuší, kterým směrem je sever. Jde mezi ploty. Našinci tu naskočí vzpomínka na stejnojmenný festival konaný v psychiatrické léčebně – a není to konotace vůbec nepřípadná. Několik dní nejíst, pít jen rozpuštěný sníh, spát v mrazu tři hodiny denně – to je poměrně přímočará cesta k zešílení. Šindelka všechny hrůzy, které musí arabský teenager prožít, přitom jen eviduje. Rozhodně se nesnaží o žádné dojímání, zprávu o klukově putování podává věcně jak hlasatelé večerních zpráv. Lidé jsou čísla: Počty zemřelých, počty zadržených. Počty.
Umožňuje ovšem čtenáři doprovázet hrdinu putujícího na sever (tedy k stále větší zimě a mrazu – uvědomuje si to?) nejen zasněženou krajinou, ale taky cestou k sobě: Ke vzpomínkám na domov, na bratra, k základním hodnotám, které se vytříbí až tehdy, kdy se život od všeho zbytečného oseká a zredukuje na nejzákladnější potřeby. Šindelkova kniha tak získává přesah, který ji z dobrodružného deníku migranta pozvedá k velikosti děl, jež mluví o podstatě lidství. Našeho i migrantů.
Šindelka současně odolal pokušení moralizujícího zobecnění. Nepředestírá žádná etická dilemata, nezjednodušuje složité společenské, politické a bezpečnostní otázky na skautský kvíz pro hodné holky ze Světlušek. Neuklidňuje čtenáře pohádkou, že všichni žadatelé o azyl jsou hodní, neškodní, osudem zkoušení dobráci, kteří chtějí jen v míru pracovat a žít. Netvrdí ani opak, nemá tyhle ambice. Vrací nás k tomu základnímu: K uvědomění, že všichni ti nositelé nebezpečí, problémů nebo alespoň nejistot jsou také a především lidé. Tedy to, co se nám Tomáš Ortel nebo Miloš Zeman systematicky pokoušejí vytlouct z hlavy. A to, alespoň pro mě, není vůbec málo.
Petr Kukal
Kniha byla zařazena do programu Bubákov čte a byla věnována novostrašecké knihovně, kde si ji lze půjčit.
Únava materiálu
- Autor: Marek Šindelka
- Nakladatel: Odeon
- ISBN: 978-80-207-1740-5
- Rozsah: 168 stran
- Rok vydání: 2016 (1. vydání)