BELLOVÁ, B., Jezero
Novelu Biancy Bellové „Jezero“ je rozhodně dobré si přečíst. Kdyby pro nic, tak proto, že byla coby Kniha roku oceněna v prestižní literární anketě Magnesia Litera 2017. Autorka díky ní mimoto získala Cenu Evropské unie za literaturu (spolu s autory z dalších deseti zemí, které byly pro rok 2017 k ocenění vybrány). Takové knihy je třeba číst. Ukazují minimálně trend; dokládají, jaké kvality dnes literární svět oceňuje.
Z textu Jezera je popravdě lze poměrně snadno abstrahovat. Je to především archetypální postava (jinoch na iniciační cestě, stařec, matka), zasazená do prostředí, které snad může mít reálný předobraz, ale současně nesmí existovat jednoznačný identifikátor, který by ji s konkrétním místem a časem spojil. Jakkoli text buduje svůj fikční svět, některé zcela konkrétní atributy přitom mít musí. Například ruské okupanty, kteří jsou vždy zcela primitivní a dokonale prosti veškeré morálky či mravnosti. Hloupé bezcitné nebezpečné ozbrojené stroje z masa.
Rozhodně se vyplatí nepodcenit ekologický rozměr díla. Vysychající jezero, které ale není Bajkal. Tím by se příliš oslabila symbolická a obrazná roviny textu a stala by se z něj reportáž – a to nikdo nechce. Rozhodně nikdo z těch, kteří udělují literární ceny. Jezero kromě toho, že vysychá, je taky otrávené. Sirné či jiné výpary, které vydechuje, způsobují všem obyvatelům na břehu ekzém tak samozřejmý, že se o něm nejen nezdráhají hovořit, ale jeho aktuální stav si navzájem chválí.
Na břehu jezera žije chlapec Nami. Nejprve žije s bábou a dědkem; dědek se ale jednou nevrátí z rybolovu a bába si zanedlouho zlomí nohu. Tamní obyvatelé ji na dojemně souladné doporučení místního lékaře a místního šamana místo banálního zadlahování fraktury vloží do člunu a odvezou doprostřed jezera, aby tam byla obětována jeho Duchu. Tuto středověkou praktiku akceptují všichni přítomní včetně předsedy kolchozu; do středu nesmírných vod odvleče loďku motorový člun.
Toto míchání hluboce primitivního rituálního chování a zcela současného moderního kontextu je pro novelu příznačné a autorku nijak nezneklidňuje, stejně jako řada dalších excesů: Nami sežene zaměstnání na neformální burze práce kdesi ve městě za jezerem; je to těžká manuální dřina, již vykonávají hrubí a nevzdělaní surovci. Na téže burze práce je pak najat vymydleným seladonem jako majordomus jeho supermoderního domu. Nezná sprchu, ale suverénně obsluhuje drtič odpadu. A tak dále.
To ale předbíháme, Nami ještě žije v domě po bábě, kam se po její smrti svévolně nastěhoval předseda kolchozu. Nami teď bude čtvrtinu knihy Vratislavem Lipkou ze Želar – se vším ponižováním, ubližováním, bytím, vzdorem a revoltou. Pak bude Oliverem Twistem a pak … pak už se úplně ztratí. Stane se z něj papundeklová figurína, na níž budou postupně navěšovány všechny velké symboly, které autorka ještě nepoužila a do konce sto osmdesáté šesté strany to potřebuje stihnout.
Nami se tedy se vším tím nákladem symbolických významů potácí světem a je jím tak trýzněn, že nikdo kromě něho a kapitána Klosse by to nepřežil. Však se taky věčně zmítá v horečkách, upadá do bezvědomí a spánek k němu přichází především jako chorobná mdloba. Je jako zombie zázračně ztrácející a znovu nabývající sílu. Pokud se někde na začátku rozbíhal slibně rozehraný příběh, postupně se odpařil a vyschl jako to stále tematizované jezero. Na konci zbyla jen podivná pachuť – a jistota, že tahle knížka rozhodně získá ještě nějakou cenu. Na obálce ji ostatně chválí renomovaný kritik Jiří Peňás a potom Jan P. Muchow, držitel čtyř Českých lvů za nejlepší filmovou hudbu. Tak na mě zas tak moc nedejte, jestli nechcete být při diskusi ve vaší oblíbené kavárně za hlupáky, až na Jezero dojde.
Petr Kukal
Kniha byla zařazena do programu Bubákov čte a byla věnována novostrašecké knihovně, kde si ji lze půjčit.
Jezero
- Autor: Bianca Bellová:
- Nakladatel: Host
- ISBN: 978-80-7491-771-4
- Rozsah: 186 stran
- Rok vydání: 2016 (1. vydání)