GAARDER, J., Jako v zrcadle, jen v hádance
O knize od Josteina Gaardera jsem už jednou psala. Naznačovala jsem, že se autor nebojí závažných témat. Při čtení této knihy jsem si mnohokrát vzpomněla na Bratry Lví srdce Astrid Lindgrenové. Stejně jako mi osud Suchárka a Jonatána tenkrát nedal spát, probouzela jsem se teď v noci s myšlenkou na svět, ve kterém žije Cecílie. Souvislost mezi oběma autory mě nenapadla poprvé. Spojuje je láska k lidem a odvaha psát o zkouškách, bolesti a utrpení. A v případě Bratrů Lví srdce, Antona a Jonatána a také knížky Jako v zrcadle, jen v hádance také překladatelka. Myslím, že to není náhoda.
Jsou Vánoce, celý dům voní cukrovím a vánočním stromečkem a přípravy na Štědrý večer jsou v nejlepším. Cecílie je nemocná. Leží ve svém pokoji v prvním patře a to, co se v domě děje, rozeznává podle sluchu a čichu. Je unavená a nevydrží dlouho u čtení svých oblíbených sešitů Ilustrované vědy pro mládež. Pod postelí leží malý čínský zápisník, který dostala v nemocnici od jednoho lékaře. Když ji napadne zajímavá myšlenka, zapíše si ji tam.
K večernímu rozbalování dárků ji tatínek donese dolů do bývacího pokoje a uloží ji na červenou pohovku. Dárky rozdává dědeček (poprvé není převlečen na vánočního skřítka, přesně, jak si Cilka přála) a Cecílie skutečně dostane vysněné nové běžky a sáňky a k tomu motýlka – brož, která mění barvu podle tělesné teploty, od kamarádky Mariany. Spokojeně se nechá odnést zpět do své postele a když babička hraje v přízemí na klavír a všichni zpívají, usne.
Uprostřed noci se Cecílie probudí a ozve se tichý hlas: „Vyspala ses dobře? “ Tak se Cilka seznámí s andělem Arielem. Vypadá úplně jinak než jak si anděly Cilka kdy představovala, ale vůbec to nevadí. Anděl u ní drží stráž a chce se dozvědět co nejvíce o lidech – o jejich vnímání, citu a pocitech, prožívání. Andělé totiž sami nic nepociťují. Na oplátku slíbí Cecílii povídání o nebesích.
Protože dospělí členové rodiny drží u Cilky také pravidelnou stráž, není to někdy jednoduché, aby se Ariel mohl Cecílii ukázat. Nejdříve spolu vedou jen noční rozhovory, později se Cilka dokonce s Arielem vydá ven – vyzkouší si tak nové běžky i sáňky a s pomocí Ariela objeví i ztracenou hvězdu z loňského vánočního stromečku. Důležité poznatky z rozhovorů s Arielem si Cecílie zapisuje do čínského notýsku.
Přestože Cilka sama věří ve své uzdravení, její stav se zhoršuje. Anděl Ariel jí odpovídá na otázky, které by se rodičům a prarodičům neodvážila položit – Bude svět, až tu nebudu? Co ze mne zbude?
Kniha je určena pro dětské čtenáře od 12 let, zajímavá je i pro dospělého a pro rodiče obzvlášť. Ariel přirovnává naše vnímání k představě pohledu do zrcadla. Vidíme svět kolem sebe jako sebe v zrcadle – ale co je za zrcadlem? Tahle otázka fascinuje člověka už po staletí. Čtením knihy Jako v zrcadle, jen v hádance tak můžeme nalézt také jednu z mnoha možných odpovědí.
„Vždycky mě zajímalo, kde nebe vlastně je“, řekla. „Žádný astronaut nespatřil nikdy nespatřil ani náznak Boha nebo andělů.“
„Žádný neurochirurg také nikdy v mozku neviděl ani náznak myšlenky. A neexistuje žádný vědec, zkumající sny, který by prožil sen jiného člověka. To ale neznamená, že myšlenky a sny v lidské hlavě nejsou.“
„Samozřejmě, že neznamená…“
Iva Vachková
Kniha byla zařazena do programu Bubákov čte a byla věnována novostrašecké knihovně, kde si ji lze půjčit.
Anton a Jonatám
- Autor: Jostein Gaarder
- Ilustrace: Oldřich Jelen
- Nakladatel: Albatros
- ISBN: 978-80-00-03703-5 (váz.)
- Název v originálu: I et speil, i en gåte
- Překlad: Jarka Vrbová
- Rozsah: 134 stran
- Rok vydání: 2014 (2. české vydání)