Děti naší ulice
Egyptský spisovatel Nagím Mahfúz ve svém románu z konce 50. let sepsal alegorii na lidstvo. Zajímavé je, že se v něm najdou veškerá velká světová náboženství, alespoň někteří je v jeho řádcích poznávají. Pro mě osobně ovšem bylo důležité to, že je to o lidech, kteří naříkají nad přítomným zlem, ale po vítané revoluci a zvratu poměrů, tyto poměry po nějaké době nechají vrátit do starých kolejí, ale s jiným „nátěrem“.
Chcete-li hlavní, přízemně epickou linku, pak vězte, že příběh začíná u mocného Gabaláwího, otce čtyř synů. Kvůli lidským slabostem jsou synové z jeho domu s pohodlným životem vyhnáni a žijí na ulici před domem. Sem tam nějaká generace přináší svého vyvoleného, jenž má lidem (v té jejich části ulice) přinést naději, ale jejich snahy vždy selhávají a čtvrtě opět ovládají gangy a nespravedlnost. Děti naší ulice tak mohou být symbolem politického, společenského a kulturního boje, který nikdy nekončí a s každou generací nabývá nové podoby.
Stejně jako Salman Rushdie, i Mahfúz se stal terčem atentátu v roce 1994, který přežil. Ironicky, v obou případech atentátníci dílo, které je tak popuzovalo, nečetli.
Kniha byla zařazena do programu Bubákov čte a lze si jí půjčit v novostrašecké, rudské a řevničovské knihovně.
Děti naší ulic
- Autor: Nagíb Mahfúz
- Nakladatel: Dybbuk
- ISBN: 978-80-7690-111-7
- Oroginál: Awlād ḥāratinā
- Překlad: Jitka Jelínková
- Rozsah: 376 stran
- Rok vydání: 2024