Jako v nebi, jenže jinak
Palán navázal na ohromný úspěch své první knihy Raději zešílet v divočině, pojednávající o šumavských samotářích. Vyměnil fotografa, namísto Jana Šibíka fotila do druhé knihy, jíž název propůjčila slova jednoho ze zpovídaných samotářů, mladičká fotografka Johana Pošová. Fotky jsou to jiné, nicméně také vynikající a pro knihu minimálně stejně důležité jako text.
Palán je výborný vypravěč a číst jeho rozhovory je jako číst skvělý román. Respektive jako číst osm různých románů, protože naprostá jedinečnost a zvláštnost osmi zpovídaných samotářů dává každému rozhovoru specifický ráz. Oproti první knize je zde možná více humoru a nadhledu a méně těžkých životních příběhů.
Stejně jako první knihu je možné přečíst i tuto na jeden dech. Osobně mi ale v srdci zůstala více ta první. Snad proto, že v ní Palán se samotáři o mnohém v duchu nebo nahlas polemizuje, snaží se pochopit řadu rozporů a postojů, s nimiž často nesouzní. Ve druhé knize je jako by „jedno tělo, jedna duše“ a je vidět, že mu jsou životní způsob a postoje samotářů blízké. A toto chybějící napětí jsem postrádala.
Lucie Slejšková
Kniha byla zařazena do programu Bubákov čte a lze si jí půjčit novostrašecké i roudské knihovně, do nichž byla darována.
Jako v nebi, jenže jinak
- Autor: Aleš Palán
- Fotografka: Johana Pošová
- Nakladatel: Prostor
- ISBN: 978-80-7260-428-9
- Rozsah: 400 stran
- Rok vydání: 2019