Plachetnice na vinětách
O Jiřím Hájíčkovi se dnes píše, že patří mezi neúspěšnější současné spisovatele. Za sebou už má (od jeho vstupu do světa české beletrie v devadesátých letech) tři sbírky povídek, dvě novely a zatím 5 románů, dva z nich – Selský baroko (2005) a Rybí krev (2012) byly oceněny Magnesií Literou. To vše se dočtete na přídeští jeho knih a má to být zárukou kvality (a pro něho samého nejspíš velkou zodpovědností s každou novou knihou). Upoutávky na některé jeho knihy jsou i zde, v rubrice Bubákov čte. Zatím poslední román vyšel na začátku června 2020 a prvních 100 výtisků bylo možné zakoupit v nakladatelství Host se zvláštní prémií. Spolek bubakov.net byl u toho, a tak si v knihovně v Novém Strašecí a v Rudě můžete vypůjčit knihu s vlastnoručním podpisem tvůrce.
Knížka (a moc se mi nechce napsat román – to kvůli množství postav a jejich spíše ne-vývoji) se čte jako obvykle u tohoto autora velmi rychle. Necelých 300 stran jsem zhltla za něco málo přes čtyři hodiny souvislého večerního čtení. Co však bylo jinak je to, že jsem si pak klidně usnula a v noci mě netrápily žádné palčivé otázky, které by mě nutily přemýšlet, domýšlet, rozporovat a nesouhlasit… Za příběhem se zavřela voda jeho dočtením. Jak by řekl Komenský: punkt. Čili tečka. Bylo mi to po minulých čtenářských zkušenostech málo.
Základní příběh sleduje rok života více než čtyřicetileté Marie, která se právě rozvádí. Pracuje jako učitelka světové literatury na Filosofické fakultě v Praze, ale její občasné připomínky úryvků z románů světové literatury nejsou příliš přesvědčivé. Mohla by být klidně středoškolskou učitelkou a aluze by mohly zůstat stejné. Snaží se ve své nové životní situaci zorientovat, udržet vztah s dospělou dcerou, začíná více navštěvovat svoje nemocné rodiče a pomáhat sestře v jižních Čechách s péčí o ně. Zažívá situace velice podobné těm, které zažívá takřka každá žena v podobné situaci. A stejně jako v jiných Hájíčkových knihách, na ni dopadá stín minulosti a pátrá po informacích, které by jí ozřejmily chování jejího otce.
12 kapitol, každá nadepsána jedním měsícem roku 2018. Jen říjen je předřazen lednu a v posloupnosti pak logicky vynechán. Škoda, že pochopíme mnohem dříve než by se hodilo, proč. Takových momentů je více – včetně samotného názvu, který napolovic propíchne pointu, která už pak není nečekaná.
I když jsem tentokrát docela nespokojený čtenář, nepovažuji chvíle s Plachetnicí na vinětách za promarněné. Namísto řešení závažných problémů minulosti jsem měla v rukou spíše oddychovou literaturu. Určitě se najde značné množství spokojených čtenářů, kteří se nad mým hořekováním pousmějí.
Iva Vachková
Kniha byla zařazena do programu Bubákov čte a byla věnována novostrašecké a rudské knihovně, kde si ji lze půjčit.
Plachetnice na vinětách
- Autor: Jiří Hájíček
- Nakladatel: Host
- ISBN: 978-80-275-0209-7
- Rozsah: 296 stran
- Rok vydání: 2020