Věci, kterých jsem se nezbavil
“Toto je příběh o věcech. A také povídání. Respektive o slovech a předmětech. A také je to kniha o mé matce, tudíž nebude příliš veselá.” (s. 7)
Po smrti každého člověka po něm zbudou nějaké věci. Ty nesou pozůstalým nějaký příběh, vzpomínky. A když tím mrtvým je někdo, kdo žil opravdu dlouho, nastávají také toulky do historie. V případě knihy Marcina Wichy se není třeba bát nějaké výrazné sentimentality, a přesto je jeho vyprávění lidské a zároveň polské i židovské v tom nejlepším slova smyslu.
Své dceři říkám, že po mně zdění to, co na mně nejvíc nenávidí. Mimo sarkasmu se tak dočká asi i rozsáhlé knihovny. Smál jsem se, a přitom se mi srdce svíralo, když při čtení cca 200stránkové knihy došlo na kapitolu Literární brak. Rodiče i děti to při své společné cestě životem nemají spolu vždy lehké. Jenže ty všednosti a samozřejmosti jsou nejen krásné, ale i důležité a formující. Můžete si to připomenout.
Mirek Vachek
Kniha byla zařazena do programu Bubákov čte a lze si ji půjčit novostrašecké i rudské knihovně, do nichž byla věnována.
Věci, kterých jsem se nezbavil
- Autor: Marcin Wicha
- Název originálu: Rzeczy, których nei wyrzucilem
- Překlad: Barbora Kolouchová
- Nakladatel: Argo
- ISBN: 978-80-257-3179-6
- Rozsah: 208 stran
- Rok vydání: 2020