Prvotřídní hajzl
Pro Jiřího Šimáčka je typické, že děje svých knih zasazuje do města Brna, nejlépe v současnosti či nedávné minulosti. Stejně je tomu i případě Prvotřídního hajzla.
Antihrdinou knihy je Náčelník, policista krátce po padesátce. Pracuje s několika podřízenými a je opojen vlastní mocí, drahými koňaky a hodinkami. Žije sám v domku po matce, o svém otci nic netuší. Nikoho ve svém okolí není schopen vnímat s úctou. Ve svých myšlenkách o všech uvažuje o ženách jako o courách a kravách, o mužích jako o pitomcích, blbech a kreténech. Není schopen navázat žádný respektující vztah. I své podřízené považuje za absolutní neschopné nuly. Při jednom případu se seznámí s mladou ženou Terezou a ta pak prochází značnou částí jeho příběhu, je jí doslova posedlý.
Daleko od Brna, v africkém Pretorii žije Anna. Je jí kolem sedmdesátky, právě pochovala devadesátiletou matku. Několik dní před smrtí jí matka předala obálku s rukopisem psaným na stroji, který dostala matka od své sestřenice. Jsou v něm údaje o jejím otci – generálovi Ludvíkovi Hlavoňkovi, který pracoval u StB. Matka byla Češka, ale Anna moc dobře česky neumí a čtení rukopisu je pro ni obtížné. Řadě slov nerozumí, dělá si poznámky a pomalu se jím prokousává. Postupně se čtenář dozvídá detaily z Annina života, stejně jako detaily života jejího (údajného) otce. Autorem rukopisu je nějaký Ludvík Švec z Brna, který se rozhodl popsat osudy generála Hlavoňky, protože jeho dcera s ním má dítě – syna Ludvíka a on si vlastně vyčítá, že to dopustil.
Čtenář se tak pohybuje ve třech vyprávěcích rovinách – zelené písmo je určeno Náčelníkovi, hnědé Anně a hnědá podoba písma z psacího stroje je určena Anninu otci. Hned na počátku rukopisu je označen jako „prvotřídní hajzl“. Annu nakonec napadne, aby vše pochopila, vydat se do Brna.
V závěru knihy se osudy Náčelníka s Anny krátce protnou. Škoda, že nečekaně jenom částečně. Nicméně pointa přesto překvapivá je a Anna se může vrátit domů.
Čtení nutně vyvolává otázky: Opravdu můžeme převzít způsob chování od svého rodiče, kterého jsme nikdy nepoznali? Co všechno člověka formuje? Skutečně jsou lidé, kteří si mohou dovolit „skoro všechno“ a zlo nebývá potrestáno?
Na některé z těchto otázek odpovědi Prvotřídní hajzl přinese. Ale to neznamená, že tím naše nejistota skončí a o nebudeme o nich dále přemýšlet.
Iva Vachková
Kniha byla zařazena do programu Bubákov čte a byla věnována novostrašecké knihovně, kde si ji lze půjčit.
Prvotřídní hazl
- Autor: Jiří Šimáček
- Název originálu: Prvotřídní hajzl
- Nakladatel: Druhé město
- ISBN: 978-80-7227-430-7
- Rozsah: 328 stran
- Rok vydání: 2019