Chtěl jsem mlčet
Ačkoliv globalizace světa je faktem, alespoň co se ekonomiky týče, historii našich sousedů moc neznáme. To platí jak o Slovensku, Rakousku či Německu. Bývá-li Visegrádská čtyřka pojímána částí veřejnosti jako nám nejbližší uskupení v dnešní Evropě, není na škodu zajímat se i o maďarský historický narativ.
Uhry byly, stejně jako Čechy a Morava, téměř čtyři století součástí soustátí pod vládou Habsburků. Přesto o jejich historii a proměnách v čase příliš nevíme. Možná proto mohou být pro českého čtenáře vzpomínky Sándora Máraie zajímavé. Ty jsou sice ohraničeny z jedné strany rozpadem Rakouska-Uherska a emigrací autora v roce 1948, ale to nebrání v přínosu zajímavého pohledu z perspektivy Maďara, rodáka z Košic nepopírajícího svůj nesouhlas s trianonskou smlouvou, na jejímž základě se Maďarské království stalo malou zemí a čtvrtina Maďarů se rázem ocitla mimo její hranice.
Kniha se skládá z pouhých dvou kapitol nalezených v pozůstalosti maďarského spisovatele. Tyto kapitoly měly být určeny pouze Maďarům. Tento autorův záměr byl nakonec posmrtně porušen. Nicméně po mnoha letech od konce II. světové války už nelze tento text vnímat jako obžalobu Maďarů, ale jako podnět k čtenářově reflexi narativu vlastního národa. Příběh vlastního života se stal Sandoru Mariovi odrazovým můstkem k mnoha úvahám. Máme tutéž možnost.
“I to vykládám jen proto, abych přesně zachytil postavu a vyjevil, jak žalostně a komicky nepoučený je dějinný současník v otázce vlastního osudu.” (s. 31-32)
“…sedlák a dělník však měli jen vzácně příležitost vyvinout ono úsilí, jaké osvojení základního vzdělání vyžaduje, neboť jejich společenská situace a obecné životní podmínky jim nedovolovaly , aby kromě úkolů každodenního života a úsilí potřebného k materiálnímu zabezpečení plýtvali silami a duchem ještě i na rozvoj vzdělání. Proto jsem byl směšný, když jsem seděl ve své úhledné pracovně na periferii Evropy u svého pracovního stolu a myslel si, že těch pár řádek, co zrovna píši, píši pro národ.” (s. 33)
“Vím, že pro nic z toho, čeho se tehdy dopustily jednotlivé segmenty maďarské společnosti na maďarských židech a později také na novosadských Srbech, jednotliví sadističtí velitelé oddílů na Ukrajině na židovských najatých pracovních silách a lokálním obyvatelstvu a nakonec i v Maďarsku jako celku, na sobě samých, neexistuje omluva. Za to vše je třeba nést odpovědnost, jménem i v zastoupení těch, kdo byli pravými viníky…” (s. 58)
Poslední citace z knihy S. Maraie nám demonstruje, že on sám dějiny vlastní země nahlíží poněkud jinak, než my Češi, kteří vyprávíme, jak jsme “slavně” zvítězili v posledních dvou světových válkách…
Mirek Vachek
Kniha byla zařazena do programu Bubákov čte a lze si ji půjčit v novostrašecké knihovně, do nížž byla věnována.
Chtěl jsem mlčet
- Autor: Sándor Márai
- Nakladatel: Academia
- Originál: Hallgatni akartam
- Překlad: Adéla Gálová
- ISBN: 978-80-200-2906-5
- Rozsah: 160 stran
- Rok vydání: 2019