Rudý kříž
Běloruský, dnes už spíše ruský, spisovatel Saša Filipenko se narodil v roce, kdy jsem maturovala na gymnáziu. Lidové noviny vyhlásily jeho novelu Rudý kříž na počátku listopadu 2019 knihou týdne a já, pamětliva poučky, že pokud má autor napsat něco opravdu dobrého v oblasti prózy, musí být alespoň čtyřicetiletý, jsem pojala velkou nedůvěru. Ke knize jsem přistoupila opatrně – volné řádkování, větší písmena, celkem dost volného místa na koncích kapitolek, no budiž. Slíbila jsem, přečtu.
Ani nevím, kdy se mi stalo, že jsem útlou knížku nechtěla odložit, dokud ji celou nedočtu. Po pozvolném úvodu jsem se propadla do života jedné z postav. Na počátku se zdálo, že hrdinou příběhu bude třicetiletý mladý muž – kdepak, nakonec to je devadesátiletá stařenka Taťána, původní majitelka bytu, který si Alexandr právě zakoupil i s ní. Čtenář tuší v pozadí jímavý osud Alexandra, je zvědavý, co se mu nepěkného či pěkného přihodilo, ale stařenka stále poutá víc a víc pozornosti. Trpí Alzheimerovou nemocí, a tak si vytyčuje cestu do svého bytu rudými křížky. Alexandra zve k sobě na návštěvu a vypráví mu na přeskáčku svůj život plný překvapivých dějů. Alexandr, propadlý sám do sebe, zpočátku poslouchat nechce, ale ironie osudu si s Taťánou tak zahrála, že to chce všechno vědět Alexandr a i vy, čtenář a adresát. Vše je pravděpodobné a uvěřitelné a někdy „až na kost“. Sama Taťána se nepropadá do beznaděje zmarněného života, kypí zvláštním optimismem, nic nevzdává a nenápadně se tak stává příkladem toho, jak zvládat obtížné životní situace a neztratit rozum. A Alexandr její vyprávění potřebuje, aby sám začal znovu žít. Na konci knihy se čtenář sice dozví, kdo za příkoří, která Taťánu provázela tak dlouho, může, ale to už ona sama odpočívá pod rudým křížem z žuly s nápisem: Nestůjte nad lidskou duší.
Jde o silný lidský příběh, v němž sousloví rudý kříž přináší několik symbolických rovin. Jako písařka našla Taťána v seznamech Červeného kříže posílaných na sovětské ministerstvo zahraničí naději. Červené křížky ji vedou domů do bezpečí, červená barva znamená jednoznačně také sovětský teror a realitu gulagů, červený kříž má na hrobě… Já vím, že překladatel Libor Dvořák ten pomyslný kříž nazval pro českého čtenáře rudým, ale asi to je jediná věc, se kterou po přečtení knihy nemohu souhlasit.
Iva Vachková
Kniha byla zařazena do programu Bubákov čte a lze si ji půjčit v novostrašecké i rudské knihovně, do nichž byla věnována.
Rudý kříž
- Autor: Saša Filipenko
- Nakladatel: Pistorius & Olšanská
- Originál: Красный Крест
- Překlad: Libor Dvořák
- ISBN: 978-80-7579-032-3
- Rozsah: 184 stran
- Rok vydání: 2019