Tyll
Čarodějnické procesy, zimní král a jeho pád, mor a začátek třicetileté války – do těchto kulis přesadil Daniel Kehlmann příběh Tylla Ulenspiegela, v Čechách známého jako Enšpígla. Tento škodolibý, ale chytrý, šprýmař je průvodcem životy obyčejných lidí i padlého krále. Válka má své vítěze i poražené, a to fakticky i morálně.
Pak bude ležet na kraji cesty se zlomenou nohou, a kdo kolem něj projde, s odporem se chlápkovi v blátě vyhne obloukem, protože co by také měl dělat, odnést ho? Něco takového se děje v legendách o světcích, ale ve skutečnosti se to nestává. (s. 263)
V příběhu se vyskytuje množství historických postav a jejich osudy autor umně proplétá. Doporučuji k četbě přiřadit i občasné vyhledávání slovníkových hesel jako např. Athanasius Kircher, Adam Olearius. Kniha hned získá další rozměr.
Své místo má v románu i sesazený český “zimní král” Fridrich Falcký a jeho žena, která s ním zažila jak dny slávy, tak společenského sestupu, kdy přišli nejen o Čechy, ale i o o svou Rýnskou Falc. Možná by se na tomto místě slušelo podotknout, že obdobný risk v českých dějinách vyšel, a to Lucemburkům, když Jan Lucemburský nahrazoval sesazeného Jindřicha Korutanského, ale to je příběh, který Tyll nevypráví.
V tu chvíli pochopila, že jí neodpustí. Ale přesto ji bude milovat., jako přece i ona miluje jeho. Podstata manželství nespočívá jen v tom, že lidé mají děti, sestává se rovněž ze všech zranění, která si navzájem způsobili, ze všech chyb, kterých se společně dopustili, všech věcí, které si vzájemně provždy zazlívali. (s 194)
NIcméně svůj život, vzestupy a pády prožívají nejen panovnické rody, ale i obyčejní lidé, tu zlí, tu hodní.
Marta zemřela také. Uviděla ještě, jak se strop nad ní proměňuje v rudý žár, ucítila kouř, než ji obemkl tak pevně, že nic nerozeznávala, a slyšela sestru křičet o pomoc, zatímco budoucnost, kterou ještě před chvílí měla, se rozplývala vniveč: muž, kterého nikdy nebude mít, a děti, které nevychová, a vnoučata, kterým nikdy nebude vyprávět o slavném šprýmaři za jednoho jarního dopoledne, a děti těch vnoučat, všichni ti lidé, kteří teď nebudou existovat. Tak rychle to chodí, pomyslila si, jako by odhalila velké tajemství. (s. 23)
A stejně jako mocní, tak i pěšáci se v životě musí rozhodovat.
Vyskytne se jen málo okamžiků, v nichž je obojí možné, jedna cesta je stejně dobrá jako druhá. Jen málo okamžiků, v nichž je nám dopřáno se rozhodnout. (s. 127)
No a někdy dojdete i k poznání, které vás nepotěší, ale máte v něm jistotu.
Když s člověkem zacházejí špatně doma, je to lepší, než když s ním zacházejí špatně jinde. (s. 88)
Tam, kde si všichni myslí, že je třeba zůstat, člověka popravdě nic nedrží. (s. 127)
Tyll je v německé tradici zobrazován jako poťouchlý šašek nebo moudrý blázen. V podání Daniela Kehlamanna je to průvodce, který má to štěstí či smůlu, že sám není schopen někoho mít opravdu rád i nenávidět. Je vlastně na světě sám, ale on to jako tragédii nevnímá. Svět ho nemůže zklamat. My ostatní takovou výhodu nemáme.
Mirek Vachek
Kniha byla zařazena do programu Bubákov čte a lze si ji půjčit v novostrašecké i rudské knihovně, do nichž byla věnována.
Tyll
- Autor: Daniel Kehlmann
- Nakladatel: Argo
- Originál: Tyll
- Překlad: Michael Půček
- ISBN: 978-80-257-2771-3
- Rozsah: 368 stran
- Rok vydání: 2019