Povídky o nelásce
Po Povídkách o manželství a sexu, Povídkách o lásce a několika dalších Povídkách o…, které se tak jenom nejmenovaly (Zpátky ve hře, Bůh v Renaultu…), vydává nyní „nejznámější a nejúspěšnější český spisovatel“ nový povídkový soubor, totiž Povídky o nelásce.
S tím nejznámějším a nejúspěšnějším současným českým spisovatelem bych byl na místě vydavatele trochu opatrný (Rudiš, Hartl, Mornštajnová), ale nešť – přiznejme Michalovi výlučné místo, které v české literatuře bezmála čtvrt století zaujímal. Plným právem: Způsob, jakým dokázal v devadesátých letech a první dekádě nového milénia reflektovat proměňující se životní pocity celé jedné generace, dodnes bere dech. Poslední knihy svědčí ale spíše o tom, že Ferrari jedné geniální inspirace se zacyklilo na kruháku někde v Letňanech – skladišti let.
Polovinu knihy tvoří jedenáct povídek – přičemž ta jedenáctá se jmenuje Dvanáctá povídka. Je to takový milý editorský šprým. Druhou polovinu souboru, který má žánr povídky přímo v názvu, zabírá divadelní hra Růže pro Markétu (vydaná už v roce 2004) a v anotaci na přebalu o ní není zmínky. Pro tenhle šprým mám už mnohem menší pochopení. My, kteří Michalovu tvorbu věrně sledujeme, její text samozřejmě známe. A ani sběratel jako já ho doma nemusí mít dvakrát.
Povídky samy mají kolísavou úroveň a řazeny jsou podle stejného klíče, jako bývají řazeny písničky na CD – ty nejlepší jako první. Mrazivá atmosféra jasné, neodvratné katastrofy, již může její oběť jen bezmocně přihlížet, činí z úvodní povídky malý klenot a ve čtenáři vyvolá velká očekávání. Která bohužel nebudou naplněna. V dalších se vracejí nejen témata (ani téma té první není v Michalově současné tvorbě nové, je jen výborně zpracované), ale především vyprávěcí schémata, kompozice, pointy. Je to, jako když dřív stávala na kraji plotny celý den melta v hrnku: Není to ještě úplně vychladlé, ale je to trvale ohřívané.
Tematický okruh je vymezen už názvem knihy: Povídky reflektují především oblast partnerských vztahů. Michal přirozeně sahá zejména po námětech, u nichž si ověřil jejich trvalý potenciál atraktivity: životní bilance, zrada, odchod partnerky, osamělost. A taky sexuální fantazie, i když tady oproti Bohu v Renaultu v poněkud soft verzi. Drobné tematické osvěžení přináší povídka Lenka a spící princ s dětskou hrdinkou, jakoby vypadlou z povídkového souboru Místa ve tmě Lidky Kábrtové. Naopak za velmi nešťastné pokládám dva pokusy vystavět zápletku kolem motivu převzatého z novinových zpráv. Dvanáctá povídka (ta jedenáctá) je pak milou vzpomínkou na Lekci tvůrčího psaní, ale přesto nevím, zda taková reminiscence stačí.
Ba ne, kecám.
Vím.
Nestačí.
A taky vím, že tohle je moje poslední recenze na Vieweghovu knížku. Mám Michala upřímně rád a pro mnoho věcí si ho vážím. Plně uznávám jeho výjimečné místo v moderní české literatuře. To, jak mohutný proud jeho inspirace slábne a krotne, pokládám za úplně přirozený proces. Jen už dál nechci být jeho zapisovatelem.
Petr Kukal
Kniha byla zařazena do programu Bubákov čte. Vzhledem k obsahu upoutávky ovšem nebude věnována ani do jedné ze zapojených knihoven.
Povídky o nelásce
- Autor: Michal Viewegh
- Nakladatel: Argo
- ISBN: 978-80-249-3815-8
- Rozsah: 232 stran
- Rok vydání: 2019