U Božího mlýna
Knižní rozhovory patří k nejpopulárnějším žánrům současného literární mainstreamu. Poté, co byl do mrtě vytěžen šoubyznys a sport, otevřel se prostor také pro představitele dalších oblastí veřejného života: někdejší disidenty, veřejné intelektuály, politiky. A také pro osobnosti s výraznou duchovní orientací; v našich podmínkách především kněží. Tajné, obestřené dráždivým oparem konspirace, i ty veřejné, kteří se profilovali už převážně ve svobodných poměrech. Právě k nim patří Ladislav Heryán.
Knižní rozhovor nazvaný U Božího mlýna – podle stejnojmenné hospody v Salmovské ulici v Praze – je čtvrtou beletristickou knihou, v níž se mohou čtenáři s osobností a názory nonkonformního kněze a salesiána seznámit. Vedle dvou svazků příběhů, které ve své pastorační praxi zažil (Exotem na této zemi, Praha 2016 a Stopařem na této zemi, Praha 2017) to byl také sborník biblických a duchovních rozhovorů připravených původně pro křesťanské vysílání Českého rozhlasu (Země bez obzoru, Praha 2015). Že se nakladatelství Vyšehrad rozhodlo pro vydání dalšího knižního rozhovoru už po třech letech, je dáno především jeho odlišným charakterem. Jakkoli se Josef Beránek biblickým tématům nevyhýbá (právě naopak, jejich zastoupení je překvapivě masivní), je kniha rozkročena nad mnoha dalšími oblastmi Heryánova života.
Rozhovor otvírá předmluva Miroslava Skalického řečeného Skalák, takto jedné z vůdčích postav sedmdesátkového undergroundu. Nepokládám to úplně za šťastné; k dalšímu textu tak čtenář přistupuje s konkrétním předporozuměním, Heryánův obraz coby „pastora undergroundu“ to jen posílí. Beránek zmíněnou těsnou klec sice trpělivě rozbíjí, ale podle mě by se na tom bez Skalákova prologu nadřel míň.
Kniha má chronologickou koncepci, která v určitých pasážích nutně přechází v tematickou, jak se v různých etapách života stávají některá témata jeho ústředními pilíři. Čtenář se seznámí s myšlenkovým i duchovním zráním kluka, který už v době, kdy studoval stavební průmyslovku, věděl, že chce být knězem; sleduje pak celou jeho mnohdy dramatickou cestu za salesiánstvím, kněžstvím a učitelstvím.
V kapitolách spíše tematických se Josef Beránek těžko mohl zmiňovanému undergroundu vyhnout, slouží mu však ke cti, že se vyvaroval vší senzačnosti a pouťovsti. Zejména při Heryánově nekritické adoraci Ivana Martina Jirouse se ho (jakkoli krotce) dokonce pokouší vracet zpátky na zem; většinou neúspěšně. Totéž ostatně platí pro Bono Voxe.
Vedle kapitol o povaze Heryánovy víry a o podstatě evangelijního poselství (které knihu pozvedají o úroveň výš, než kde podobné knižní rozhovory obvykle kotví), zůstává nejsilnější částí knihy vyprávění o Ladislavově lásce, která ho kolem čtyřicítky zaskočila, hluboce zasáhla a patrně navždy proměnila. O tom, jak moc je potlačená a vytěsněná, svědčí i to, že v knize nemá ani vlastní kapitolu (kterou má například studium na Papežském biblickém institutu). Přesto mám pocit, že právě ve vyprávění o své lásce je Heryán nejautentičtější, nejzraněnější a nejvíc mu věřím.
Samozřejmě že v knize o téměř třech stech stranách se vždycky najdou nějaké nedostatky. Editor se zjevně nemohl rozhodnout, zda bude psát Biblicum nebo Biblikum, Josef Beránek klade otázky někdy tak sugestivně, že obsahují odpověď, a Heryán si občas drobně odporuje – srovnej: „Ty jsi pro ně Slovan z Východu. Člověk druhé kategorie…“ (str. 89) vs. „Italové mě velkoryse přijali…“ (str. 159), přičemž obě výpovědi popisují tutéž zkušenost. Ale to jsou bolesti každého obsáhlejšího díla a neměly by zastřít jeho velikost.
O něco větší problém mám s některými příšernými klišé, která Heryán k mému hlubokému zklamání opakuje. Tím nejstrašnějším je implicitně deklarované přesvědčení (srovnej str. 181), že když je student hodný a obětavý, je jedno, že podává mizerné studijní výsledky. Věřím, že pro sociálního pracovníka je podstatnější, zda je soucitný a laskavý, než zda je studijní typ. Ale pak má být právě za svou solidaritu a obětavost hodnocen. Udělit mu titul DiS. za studijní výkony, jichž nedosáhl a ani toho není schopen, je podle mě cesta k rozvratu vzdělávací soustavy. Že přitom podporuje sociální bydlení a v zimě krmí ptáčky, na tom nic nemění.
I tím ovšem – obnažením Heryánových limitů a Achillových pat – je kniha cenná. Oba dva, Ladislav Heryán i Josef Beránek, rozhodně mají co říct. Chvíle nad jejich mnohavrstevným rozhovorem bezpochyby nebudou zmarněným časem.
Petr Kukal
Kniha byla zařazena do programu Bubákov čte a lze si ji půjčit v novostrašecké i rudské knihovně, do nichž byla věnována.
U Božího mlýna
- Autor: Josef Beránek, Ladislav Heryán
- Nakladatel: Vyšehrad
- ISBN: 978-80-7601-046-8
- Rozsah: 296 stran
- Rok vydání: 2018 (1. vydání)