Nedopsaná kniha (HALÍK, T., To že byl život?)
Tomáš Halík prožil první polovinu života v totalitě (nar. 1948), druhou prožívá v otevřené společnosti. Srovnání nebezpečí prvého i rizik druhého optikou právě tohoto bytostného intelektuála je nejen svědectvím o jednom lidském zrání, ale – jako ostatně u všech dobrých memoárů – především o době a společnosti. Svědectvím o to cennějším, že se opírá o zkušenosti, jaké se v jediném lidském životě podaří nashromáždit jen zřídka. Tomáš Halík je výjimečnou postavou našich intelektuálních elit a je zbytečné a trapné to obcházet, zastírat nebo popírat. Přijměme, co je zjevné.
Kniha má přirozeně chronologickou kompozici, jíž ale současně prostupuje tematické členění, tak jak je architektura každé životní etapy obvykle vystavěna kolem jednoho či několika určujících témat a momentů. V úvodních kapitolách je tímto tématem autorovo osobnostní založení, do značené míry determinované rodinnou situací vymodleného jedináčka. Přičemž „vymodleného“ je čirou metaforou; jakkoli se to autor snaží relativizovat, jeho rodiče byli z pohledu katolické víry nevěřícími, otec z církve dokonce formálně vystoupil. Současně je poctivé říct, že Halíkův koncept velmi široce pojímané víry, do něhož řadí i hledající a intuitivně se tázající, všechny ty Zachee na stromech u cesty, po níž prochází Kristus, obsáhne i takovou víru, jakou byl masarykovský humanismus jeho rodičů.
Halík se poctivě snaží analyzovat, čím ho status jediného dítěte poměrně starých rodičů (otci bylo skoro padesát, matce pětačtyřicet) žijícího téměř výhradně v dospělé společnosti poznamenal. Byla to mimo jiné určitá věku neodpovídající přemoudřelost, menší afinita k vrstevnické skupině a konečně také sebestřednost, již vědomě reflektuje a čtenáře nechává nahlédnout na svůj boj s ní.
Téma se pak znovu ozve ve vzpomínce na zjevný narcismus Václava Černého (str. 63), s nímž byl Halík konfrontován při besedě v roce 1968, kdy Filozofická fakulta UK na chvíli znovu otevřela Černému svou aulu. Zajímavý je přitom shovívavý postoj k této slabosti, kterou je Halík ochoten promíjet těm skutečně velkým, u nichž ho téměř neruší. Patně je to také klíč k jeho vlastní oblibě, která je v některých zejména katolických kruzích obrovská.
Tradiční postupy kniha respektuje rovněž v kapitolách, v nichž Halík vzpomíná na velká jména podzemní církve, disentu a později i struktur rodící se svobodné společnosti. Jak ochotný je přiznat velikost těm, které velkými shledal, tak otevřený je v kritice těch, jejichž další vývoj ho zklamal. Jména jsou na tomto místě zbytečná, i když sám Halík je někdy uvádí. Nikdy však s úmyslem je skandalizovat, jakkoli např. v kauze odchodu z Katolické teologické fakulty UK udržuje nadhled a vyvážený pohled jen se zjevným úsilím. Ale právě to úsilí si zaslouží ocenění.
Mimořádně atraktivní pro mne byly kapitoly, v nichž autor promýšlí svoje kněžství: Pochybností o celibátu, zkušenost duchovní noci, krizi při střetu se strukturami oficiální církve i hledání tvaru vlastní pastorace a služby. Stejně však zaujmou i Halíkovy vzpomínky na projekty a akce, které zásadně ovlivňovaly poslední, agonickou fázi totality v naší zemi: Desetiletí duchovní obnovy, Velehradská pouť v roce 1985, podzemní semináře, petice za propuštění Václava Havla…
Knihu zakončují kapitoly, v nichž jubilant (kniha vychází v roce Halíkových sedmdesátin) popisuje možnosti, které se před ním jako před uznávaným intelektuálem evropského rozměru otevřely, a ocenění – naše i mezinárodní – která jeho význam vyzdvihly. Včetně toho nejvyššího, Templetonovy ceny.
U jubilejního svazku takové osobnosti tím víc překvapí a zamrzí nápadné množství překlepů a chyb, které při redakci textu unikly: „světských“ soudruhů místo „sovětských“, „neprotěžoval“ místo „neprotežoval“, ale také opakované chyby ve shodě s podmětem středního rodu v plurálu („místy, které mi byly drahé“) nebo pochybení věcná (Anastáz Opasek se patrně nevrátil z exilu v roce 1898). Naopak graficky je kniha skvělá a knihařsky skvostně vypravená.
K některým pasážím jsem se opakovaně vracel, u některých jsem musel přestat číst, jak byly silné. Nechával jsem je na sebe působit, srůstal jsem s autorem i atmosférou. Pokud čtenář není úplně předpojatý, těžko se jisté fascinaci osobností tohoto mimořádného intelektuála a kněze ubrání.
Tím děsivější je sledovat nenávistné útoky, které proti němu začasté vedou nejen špičky církevního establishmentu, ale v posledních letech také hradní kruhy, včetně subalterního úředníka mdlého ducha i charakteru. I to je svědectví doby, i to je kapitolou knihy, kterou Tomáš Halík ještě zdaleka nedopsal.
Petr Kukal
Kniha byla zařazena do programu Bubákov čte a lze si ji půjčit novostrašecké i rudské knihovně, do nichž byla věnována.
To že byl život?
Z podzemní církve do labyrintu svobody
- Autoři: Tomáš Halík
- Nakladatel: NLN
- ISBN: 978-80-7422-642-7
- Rozsah: 328 stran
- Rok vydání: 2018