VIEWEGH, M., Muž a žena
Zatím poslední vydaná kniha našeho nejznámějšího spisovatele (možná je to zdůrazňováno až příliš; vedle anotace na přední záložce také v medailonu autora na té zadní) Michala Viewegha je také první, která po mnoha letech vychází v jiném nakladatelství než Druhé město, resp. Petrov. Tandem Reiner – Viewegh se rozpadá. A zejména první z novel, jimiž je svazek tvořen, to reflektuje.
Jmenuje se Family Frost a vypráví příběh zkrachovalého podnikatele v kulinářské branži, původně nadaného kuchaře a také spolumajitele dvou prosperujících restaurací. K jeho ekonomickému pádu se záhy přidá také zhroucení vztahu a konečně společenská marginalizace. Povídka s podobným motivem vyšla (pod názvem Testovací den) už v předešlém Vieweghově souboru Bůh v renaultu, zde je však nejen významně rozpracována, ale také dostává jinou náladu. Její smutný hrdina Vincent není už jen definitivně rezignovanou obětí, ale v závěru se mobilizuje k akci a (jakkoli krotké) odvetě.
Všechno zlé se Vincentovi stane zradou jeho společníka, který podnik pomalu vytuneluje a navíc připraví Vincenta o partnerku. V příběhu hocha vychovávaného misandrinní matkou (jako by vystoupila z Románu pro ženy) najdeme některé předvídatelné zvraty, celkově je však postaven na pohnutkách nanejvýš nepravděpodobných. Představa, že zloduch, který přítele okradl a nadto připravil o rodinu, právě jeho vláká na svou svatbu a přiměje ho, aby tu pronesl svatební projev, je přece jen trochu přitažená za vlasy. Právě tak jako fakt, že Vincent výzvu přijme, ale svěří ji svému čerstvě nalezenému otci, alkoholikovi s pokročilou koprolálií – a ženich to akceptuje. Děj končí poněkud rozpačitě, v zajímavě rozehrané expozici byl po mém soudu větší potenciál.
Všechno je to ale dáno tím, že skutečným koncem novely je až závěrečný dialog autora s nakladatelem, který začal už v prologu a celý děj tak rámuje. Paralela mezi oběma zloduchy a oběma obětmi je jasná a lehce nedůstojná. Nechci a nemohu soudit autorsko-nakladatelský spor. Žádný čtenář nemůže. Pak je ale otázkou, zda do něj má být v rámci literárního díla vtahován.
Druhá novela mi přišla rozhodně zajímavější. A také uvěřitelnější, bez ohledu na to, že její ústřední hrdinkou je žena, která umí číst myšlenky. Má s tím jen samé trable, protože je krásná a muži, které potkává, ji chtějí primárně osahávat, olizovat a souložit s ní na všechny myslitelné způsoby, což ona v jejich hlavách vidí v HD kvalitě. Michal Viewegh to popisuje tak barvitě a především tak často, až to čtenáři začne lézt na nervy. Začne ho to obtěžovat a iritovat. To fakt nedokáže psát o něčem jiném? Musí se pořád cyklicky vracet jen k felaci, pissingu a análnímu sexu? Je vůbec normální?
Jenže právě o to jde! Michal je natolik zkušený a natolik dobrý spisovatel, aby nic nedělal bezúčelně. Vyvolat únavu z erotiky, přesycení sexualitou, pocit vyčerpání vší tou ordinérností je nepochybně součástí autorského záměru – který bezezbytku vyjde. Je toho tolik a je to tak únavné, že čtenář se náhle a bez varování (byť patrně každý v jiné části textu) propadne do plného pochopení beznaděje, jaká provází život krásných žen v predátorském nebo naopak slizce úlisném mužském světě.
Není tedy divu, že Dominika, krásná Sibyla, se dlouho nemůže s nikým seznámit, její první manželství se rozpadne a jejím ideálním šéfem se stane homosexuál. Druhé manželství, se slavným spisovatelem, je samozřejmě trochu prvoplánovou idylkou, přesto tahle novela vyvolává řadu otázek, zdaleka nikoli banálních. Například tu, zda pro člověka, který třicet let píše romány, povídky a fejetony, není úplně fuk, jestli jeho žena umí, nebo neumí číst myšlenky. Všichni je přece znají. V tomhle ohledu dává ten idylický závěr naopak velmi dobrý smysl.
Největší perlou druhé novely je ale vnořená povídka Zmenšený muž (něco jako Irvingův Penzion Grillparzer vnořený do románu Svět podle Garpa). Motiv je trochu převzatý z Bukowského (povídka Patnáct centimetrů ze souboru Nejkrásnější ženská ve městě), autorské sdělení je tu ovšem o něco závažnější. Michal Viewegh v mistrovské miniatuře působivě popsal hrůzu, jakou prožívá muž, který mizí ze života své ženy, své rodiny. Je to mimořádně silný text a mrazí z něj.
Přestože si Michal v jednom z rozhovorů, který ke knize (a k rozchodu s Druhým městem) poskytl, pochvaloval redakční spolupráci, umím si představit i větší péči. Myslím, že druhoměstský Miloš Voráč by trojí zcela identické, stylisticky nijak nemotivované opakování jediného citátu („Humor je způsob, jak zneškodnit realitu, když se vám chystá skočit po krku“, str. 77, 90 a 249) asi nepřipustil, stejně jako by byl patrně rezervovaný k vykrádání vlastních podařených bonmotů („Snědl jsem čtyři croissanty, ale vůbec jsem si nepochutnal“ – srovnej: Báječný rok (deník 2005), zápis z 10. 5.). Nenechal by hrdinu vyhrknout, když po zjištění šokující skutečnosti dlouho mlčel (str. 210), nedovolil by, aby hovořil sarkasticky, sotva mu po tváři přelétl sarkastický úsměv (str. 222). Graficky ani knihařsky naopak není knížce co vytknout.
Závěrečný dojem? S Martinem Reinerem bych si svoje křivdy asi vyříkal u skleničky. Ale zejména druhá novela svědčí o tom, že i pod ikarskými křídly lze od Michala Viewegha stále čekat dobrou, řemeslně poctivou a čtenářsky vstřícnou prózu, která rozhodně neuráží vkus.
Petr Kukal
Kniha byla zařazena do programu Bubákov čte a byla věnována novostrašecké knihovně, kde si ji lze půjčit.
Muž a žena
- Autor: Michal Viewegh
- Nakladatel: Ikar
- ISBN: 978-80-249-3584-3
- Rozsah: 294 stran
- Rok vydání: 2018 (1. vydání)