Arnošt Lustig. Krásně jsem si početl.
Už mnohokrát jsem přemýšlela nad tím, jestli se vůbec mají vydávat tiskem soukromé dopisy, když jejich pisatelé a adresáti už nežijí a nemohou se k vydání vyjádřit (navzdory tomu, že např. dědici s vydáním souhlasí). Vždycky, když jsem takové dopisy četla, cítila jsem se jako vetřelec v životě někoho jiného.
Též jsem si myslela, že se o A. Lustigovi a O. Pavlovi už nemohu dozvědět víc. Vždyť přece existuje Lustigova vzpomínková kniha na přátelství s Otou Pavlem Okamžiky a Svozilova skvělá monografie Krajiny života tvorby Oty Pavla, četla jsem „celého“ Lustiga a „celého“ Pavla, znám kdejakou knížečku, která se jen otřela o Otu Pavla…
Přesto mi editoři Petr a Světlana Kotykovi dovedli ukázat trochu jiného Arnošta Lustiga a jiného Otu Pavla. Jimi pečlivě zpracované vydání dopisů Oty Pavla, Terezie Lustigové a Hany Hnátové (ale i třeba Josefa Škvoreckého či Zdeny Škvorecké) Arnoštovi a i dalším členům rodiny v prvních letech po emigraci Lustigových přináší celou řadu detailních informací o všech osobách objevujících se v korespondenci.
Více než třicet dopisů psal A. Lustigovi O. Pavel. Psal mu o tom, jak se s emigrací vyrovnává Lustigova maminka Terezie, s níž je Ota v úzkém propojení; prakticky popisuje, jakými cestami hodlá Lustigovi Ota Pavel poslat knihy, o které ho Arnošt žádal; popisuje svůj aktuální zdravotní stav a také v dopisech pokračuje v debatách o poslání literatury a o svých dalších autorských plánech.
Dopisy A. Lustiga O. Pavlovi se nedochovaly, editoři je nahrazují úryvky ze vzpomínek v knize Okamžiky, ale i z jiných zdrojů, a to tak, že si může čtenář vytvořit celkem plastický obraz vztahu mezi oběma přáteli. Mnohdy cítí čtenář za povzbuzujícími slovy hluboký smutek pramenící z toho, že je Otův nejlepší přítel tak daleko.
Z dopisů A. Lustiga mamince a sestře si čtenář může dobře představit aktuální problémy Lustigových těsně po emigraci, detaily pobytu v Jugoslávii, Izraeli a nakonec v USA.
Posledním dopis Oty Pavla Arnoštovi je z 6. 10. 1972, následuje několik dopisů maminky a sestry Arnoštovi a pak už parte O. Pavla, nekrology a knihu zavírá pohled Věry Pavlové adresovaný Terezii Lustigové z 20. 12. 1973.
Mně osobně přineslo vydání korespondence Oty Pavla a rodiny Lustigových mnoho zajímavých úvah a detailních informací, ale stejně jsem si připadala jako trpěný svědek.
Jedinou vadou na kráse knihy je přílišné zmenšení dopisů, které se opravdu špatně čtou, a několik uříznutých řádek.
Iva Vachková
Kniha byla zařazena do programu Bubákov čte a byla věnována novostrašecké knihovně, kde si ji lze půjčit.
LUSTIG, Arnošt. Krásně jsem si početl: Izrael, Jugoslávie, USA – Československo: 1968-1973: korespondence s Otou Pavlem, maminkou Terezií a sestrou Hankou. Vydání první. V Praze: Mladá fronta, 2016. 206 stran. ISBN 978-80-204-4347-2.
Zpět na výpis novinek